Poté, co je lidské tělo zasaženo včelou, otok a kongesce se okamžitě objeví v místě bodnutí, teplota kůže se zvýší o 2-6 ° C a dochází k pocitu pálení. Jedná se pouze o lokální účinek včelího jedu a jakmile je včelí jed absorbován, způsobí řadu složitých biologických změn.
Včelí jed a jeho složky Mellittin, topeptin a melittin mají zjevné neurofilní vlastnosti. Celý včelí jed a melittin mají selektivní blokující účinky na nikotinové cholinergní receptory. Mellittin může přímo působit na centrální nervový systém přes hematoencefalickou bariéru. Včelí jed má gangliový blokující účinek.
Včelí jed má zřejmý analgetický účinek a jeho inhibiční účinek na analgetickou adenosinsyntázu je asi 70krát vyšší než u tablet indomethacinu. Klinicky má včelí jed dobrý terapeutický účinek na neurózu, migrénu a neuralgii trigeminu. Obecně se předpokládá, že včelí jed může regulovat napětí nervového systému, normalizovat činnost mozkové kůry a upravit metabolismus látek, čímž podporuje opravu samotného nervu.
Včelí jed má významný vliv na kardiovaskulární systém dýchacího systému. Lidé, kteří jsou zasaženi včelou, zažívají rychlé dýchání, které je obecně považováno za reflexní reakci způsobenou poklesem krevního tlaku.
Velké množství včelího jedu může paralyzovat dýchací centrum lidského nebo zvířecího mozku a způsobit smrt. Včelí jed může způsobit snížení arteriálního krevního tlaku, který souvisí hlavně s fosfatázou A.
Mellitin je silný kardiotoxin a má účinek zúžení krevních cév. Kardiopeptid a melittin v melittinu mají antiarytmické účinky podobné isoproterenolu a trvání účinku je mnohem delší než u melittinu. Isoproterenol dlouhý.
Hemolytický účinek včelího jedu je velmi silný a může vyvolat hemolýzu ve velmi nízké koncentraci (1/10000). Mechanismus spočívá v tom, že melittin a fosfatáza A2 ve včelím jedu mohou zvýšit infiltrační schopnost stěn červených krvinek, což vede k velkému množství intracelulární koloidní exsudace, snížení intracelulárního osmotického tlaku, což vede k úhlu rozdělení buněk; koloidní exsudativní hemolýza".
Včelí jed má antikoagulační účinky in vivo nebo in vitro, což významně prodlužuje dobu srážení krve.
Včelí jed má určitý antiradiační účinek, který může zvýšit stresovou schopnost těla, snížit stupeň radiačního poškození, snížit frekvenci aberací buněčných chromozomů způsobených zářením a zlepšit míru přežití zvířat.
Včelí jed má potenciál chránit a oživovat hematopoetické buňky, což zabraňuje radiací vyvolané degeneraci kostní dřeně a sleziny. Hlavními bioaktivními složkami včelího jedu proti záření jsou melittin, fosfatáza A2, hyaluronan esteráza, kyselá fosfatáza a alergeny B a C.
V březnu 2013 američtí vědci použili chemikálie nalezené v toxinu včelího bodnutí, aby zničili HIV a zabránili šíření AIDS bez poškození okolních normálních buněk.
Louis zjistili, že toxin zvaný melittin ve včelím jedu může proniknout ochrannou vnější vrstvou HIV. Mellittin na povrchu částic je účinně zničen.
Teoreticky se HIV nemůže bránit proti útoku melittinu. Vědci uvedli, že přidáním speciálního "molekulárního pufru" k nanočásticím mohou zajistit, aby se nanočástice "odrazily" okamžitě, když přijdou do styku s normálními lidskými buňkami, čímž chrání normální tělesné buňky před melittinem.
Většina současných léků proti AIDS funguje pouze tím, že inhibuje replikaci HIV, aniž by zabránila viru infikovat lidi, uvedli vědci. Naproti tomu nová terapie s použitím melittinu může napadnout důležitou část struktury HIV, zničit inherentní fyzikální vlastnosti viru a zabránit infekci na prvním místě.
Vědci se domnívají, že terapie bude důležitým krokem v prevenci šíření HIV u lidí. V budoucnu mohou být nanočástice nesoucí melittin použity k léčbě pacientů s AIDS intravenózní injekcí a zcela eliminovat virus AIDS v krvi.
